fotogalerie MVP Brno 9. 2. 2003 - Chinese crested dog
Hlavy (detaily) - I. díl (Heads)
Postoje a pohyb - II. díl (Movement)
(fota peruánských naháčů jsou na této stránce dole u výsledků).

Po dlouhé době jsem si dopřála účast na výstavě s pohledem pouhého diváka (své psy na výstavy do Čech již drahnou dobu nehlásím, takže měli volno) a musím předeslat, že to pro mě byla radost. Krásná účast 56 čínských chocholatých psů (39 hairless a 17 powderpuff) a 12 peruánských naháčů (po čtyřech v každé velikosti) předznamenala možnost pěkné podívané. Pokaždé se těším, jaké nové naděje výstavních kruhů uvidím a jsem zvědavá na to, jak vyrostla řada štěňátek, které jsem viděla třeba na kontrolách vrhů. Brno mě nezklamalo a myslím, že i přihlížejícím divákům se do výstavního kruhu dobře dívalo. Rozhodčí paní Jílková posuzovala jako vždy s přehledem, zkušeně a velice citlivě pro psy, zejména pro ty mladé. Díky jejímu přístupu zvládli všichni prohlídku chrupu i posouzení na stole s minimálními problémy, někteří dokonce s nadšením. V kruhu hospitoval i pan Kučera, který bude zanedlouho patřit mezi rozhodčí s aprobací pro naháče. Práce šla personálu v kruhu od ruky, průběh posuzování nevázl a kdo měl chuť, stihl po posuzování nákupy v pavilonu Z i závěrečné soutěže tamtéž.

Z celkového pohledu na předvedené psy mám dojem, že až na dva jedince, nebylo vidět vysloveně staré typy číňánků, což považuji za velmi pozitivní. Vyrovnala se podle mě střední kvalitativní skupina, přičemž se její celková úroveň zvedla. Naproti tomu jsem postrádala "jasné favority", kteří by mě svým vzhledem uchvátili a jejichž umístění by bylo víceméně předem jasné. Řada psů přes zimu vyspěla a do výstavního kruhu se vrátila s hotovou kostrou, lepším osvalením a s definitivní podobou, v níž se často ještě výrazněji zračil jeden nebo druhý z rodičů. Období bez sluníčka bohužel udělalo z většiny naháčků bledulky, jimž se luxusní podoba vrátí až s jarem a tmavnoucí kůží.

Ohromnou sílu představuje varieta hairless, kde je konkurence nejsilnější. Z devíti mladých psů bez srsti si první tři mohou vyměnit pořadí téměř kdykoliv (a pravděpodobně se to vícekrát stane), přičemž je může doplnit ještě některý z tentokrát neumístěných psů. O to víc mě vítězství Brilianta z Haliparku těší. Mezitřída měla favorita ve slovenském "Hopim" celým jménem Family Song´s  Hopkirk Lachesis, zatímco třídě otevřené v dané konkurenci vévodil Sennik Sasquehanna následovaný Griffinem Modrý květ. Překvapivě osamocený Genetik v poklidu dokončil podmínky pro titul českého šampiona. I on vyspěl a zesílil. Mezi nahatými dorostenkami mě zaujala pohledná Negritka Nefis od Chlpíků po Hoofim Modrý květ. Překvapivě osamocená soutěžila jedna ze dvou původem amerických fen, rakouské majitelky pí Thoma, tmavá Bella Luna. Dovolte mi otázečku: "Kde jsou zástupy nahých fen, které kde kdo shání na výstavy?" Snad tedy příště. Mezitřída fen bez srsti měla též favoritku, slovenskou Meluzínu, která, i když následovaná dalšími fenami, své kvality potvrdila. Typově nejednotná třída otevřená fen přinesla titul CAC původem polské vydatně osrstěné a líbivé Pilarce Sasquehanna. Bez konkurence získala CAC americká šampionka rakouské majitelky I Feel Lucky z vyhlášené stanice N´CO. Ve třídě veteránů se předvedla Nena Van Jo Van a připomněla mi, jak čas našich psů hrozně letí.

Oproti několika předchozím letům se mi zdá, že poněkud ustoupili labutěnky a to jak v počtu tak trochu v kvalitě srsti. Výjimku představuje pouze mladičká Jokime Modrý květ, jejíž současná srst jednoduše nemá konkurenci. Zaujala mě líbivá čistě bílá Fanny Pupo-Haichi, po Cennovi Modrý květ a Oriental Jokes Aphrodite, se skvělým černým pigmentem očí i nosu a stojícími oušky. Shodou okolností se ve třídě mladých fen sešly dvě konkurentky se vztyčenýma ušima a moc jim to podle mě slušelo. Na několika labutěnkách bylo znát, že zima jejich srsti nesvědčí. Někteří jedinci měli srst polámanou, vytrhanou nebo výrazně menšího objemu než minulý rok. U některých z nich možná hraje roli i věk a přeměna mladické srsti na dospělou. 

Konkurence pravděpodobně donutila řadu majitelů číňánků k tomu, že se naučili základy předvádění svých psů, což je rozhodně dobře. Jedině dobře vystavený pes má šanci na pěkné umístění ve vyrovnané konkurenci. Totéž bohužel nemohu říci o majitelích peruánců, kde umějí psa předvést jen dvě zkušené majitelky. Peruánští naháči obsadili rovnoměrně všechny velikostní rázy, což je jev v našich poměrech zatím málokdy vídaný. Jejich kvalita se vyrovnává, typy vylepšují a pokud majitelé zapracují na jejich prezentaci ve výstavním kruhu, má se světová konkurence zase na co těšit. Mě osobně nejvíc zaujala krásná mladá velká fena Encantada Delfino Can, jejíž výraz dokonale koresponduje s mojí představou o kráse tohoto plemene. Zmínit musím i skvělou kondici Imeldy Elimar. Díky překlepu v katalogu by z ní musela být veteránka ve věku 47 let!. Ve svých skutečným osmi letech se svou majitelkou předvedla, jak má vypadat pohyb zkušené výstavní přebornice. 

O krásné zakončení mezinárodní výstavy se postarala Jana Kvíčalová s Casanovou Pupo-Haichi. Stále zkušenější pohledná dvojice si postupně získávala své stálé místo mezi nejlepšími soutěžními týmy v junior handlingu a tím se starala o tolik potřebnou propagaci šikovnosti naháčků. To, co zahájila před časem slečna Růžičková s Aronem od Zátoky (též aktivně soutěžila v této disciplíně) dnes pokračuje díky Janě a Casimu. V neděli znovu okusili sladkost vítězství a sklidili ovoce za svou píli a vytrvalost. Doufám, že jim na některé z dalších výstav přijdeme držet palce ve větším davu.

Posuzovala: Zdena Jílková (ČR)
Čínský chocholatý pes bez srsti

Genetik Alexa Lachesis a Heppy Modrý květ splnili podmínky pro udělení Českého šampiona.
Casanova Pupo-Haichi zvítězil se svou majitelkou Janou Kvíčalovou v soutěži Junior handling.