Vystavování psů - 7.

* Předchozí díl 6. - Posouzení těla a technické maličkosti

Výstavní taktika

Dnes se začneme věnovat takzvané výstavní taktice, protože doufám, že základy dobrého předvedení vašich svěřenců už máte v malíčku. Pokud náhodou ne, prosím vás, abyste si případné nedostatky doplnili. Výstavní taktika totiž předpokládá solidní zvládnutí teorie i praxe vystavování. Je to vlastně nadstavba nad vším, co jsme až dosud probrali. Bez znalosti výstavní taktiky se vystavovat dá, ale nelze bez ní cíleně dosáhnout vynikajících výsledků.

Co všechno je výstavní taktika?
Výstavní taktika obsahuje spoustu drobností přispívajících k úspěchu, které dělají vystavování psu i jeho předvádějícímu příjemnějším. Mnohdy se jedná o věci dobře známé, leč usazené do jiných souvislostí, jindy jde o zdánlivě bezvýznamné maličkosti. Všechno dohromady tvoří nerozlučný celek. Výstavní taktika se obsahově týká všeho, co se děje ve výstavním kruhu od chvíle, kdy do něj vstoupíte až po okamžik, kdy ho opustíte. Výstavní taktika jsou také rady a informace, které si mezi sebou někdy sdělují zkušení chovatelé, ovšem mnohdy jen šeptem a mezi čtyřma očima. Výstavní taktika jsou zkušenosti, které se nesdělují začátečníkům, aby náhodou nebyli časem chytřejší než sami chovatelé, kteří mají své zkušenosti těžce získané.

Proč vám tedy výstavní taktiku otevřeně vyložím? Protože se domnívám, že každý majitel by měl mít co nejvíce informací ve prospěch svého psa a rivalita mezi lidmi by neměla mít na hodnocení psíků vliv. Nechť mají všichni stejné informace, nechť se všichni maximálně snaží a nechť díky tomu zvítězí nejlepší pes.

1. Rady technického charakteru

Výstavní číslo
U přejímky psů nebo v deskách s materiály psa ve výstavním v kruhu dostanete obvykle samolepku nebo kartičku s číslem psa, uvedeným v katalogu (dále jen katalogové číslo). Moudrý majitel si sebou vozí zavírací špendlík, aby kartónek s číslem pohodlně zavěsil na svůj oděv a nemusel koumat, kam a jak jej připevní. Zkušený vystavovatel vlastní průhledné pouzdro na špendlíku, kolíčku nebo se širší gumou, do kterého jakékoliv číslo pohodlně zasune a celé viditelně umístí na sebe. Pouzdra vyrábějí a prodávají někteří renomovaní výrobci krmení či potřeb pro psy (např. Pedigree a další) a lze je koupit na některých výstavách. Není od věci vozit sebou i nůžky, kterými upravíte velikost kartičky s číslem tak, aby se vám do pouzdra vešla.

Co znamená umístit katalogové číslo viditelně?

• absolutně nejlépe na levou horní část hrudníku pomocí klipsy nebo špendlíku. Zejména pro fotografování psů je to nejvhodnější způsob v každém případě, myslete na to, že vás budou fotit i zahraniční reportéři, kteří mají po výstavě k ruce jen fotku a katalog! O tom, co je váš pes zač, nemají ani potuchy...

• na horní část levého rukávu – nad loket, ale s číslem nasměrovaným více vpřed! To je sice poněkud horší pro orientaci diváků, ale vhodné pro práci do kruhu a fotografování.

• do úrovně pasu na kalhoty či sako - nepříliš vhodné, větší psi číslo zastíní a vedoucí kruhu musí číslo na vystavovateli obtížněji  hledat

Někdy se setkáte s tím, že vám pořadatelé nadělí čísla dvě. V tomto případě je druhé číslo určené pro samostatné označení psa. Co s tím? Mimo výstavní kruh dejte klidně číslo psovi na horní část vodítka, aby se mohli kolemjdoucí diváci orientovat, který že šampión to před nimi stojí. Jakmile půjdete do kruhu, stačí vašeoznačení. Hlavně, prosím vás, nedávejte psíkům cedulky s číslem těsně za hlavu! Kartička s provázkem, bimbající se psovi nad hlavou, dovede nadělat pěknou paseku. Pes se otáčí, vrtí, drbe, poskakuje a majitel se diví, co se mu najednou stalo. Pokud bude na výstavě nezbytné označit i psa, číslo upevněte na horní část vodítka do blízkosti vaší ruky.

Výstavní vodítko
Druhy vodítek jsme probrali minule, dnes malinko přidáme. Barva výstavního vodítka může být někdy, zdůrazňuji jen někdy!, nápomocna konečnému výsledku. V zásadě platí: mám-li pěkného psa, použiji co nejméně nápadnou barvu, aby vynikl především pes; mám-li psíka u kterého potřebuji od čehosi mírně odpoutat pozornost, použiji vodítko výraznější barvy. Nejde o maskování nedostatků u psa, ale jen o psychologický faktor, který mimovolně působí na přihlížející i posuzujícího. Otázkou je, jak uvedený pokus posuzovatel stráví... Stále více se přikláním ke zkušenosti, že nejméně nápadné vodítko je nejlepší. Věřte kráse svého psa.

Oděv předvádějícího
Také vaše oblečení může pomoci cestě k úspěchu. Z hlediska funkčnosti by mělo být maximálně pohodlné pro vás a co nejméně rušivé pro psa. Pozor, volné vlající oblečení je možná příjemné pro vás, ale psa při předvádění může rušit tím, že mu poletuje nad hlavou. Totéž platí o šustivých materiálech nebo o materiálech vydávajících zvuky, na které pes není zvyklý (viz bod v předvýstavní přípravě). Majitel, který ovládá výstavní taktiku se barevně obléká tak, aby psovi při vystavování v postoji na stole i na zemi udělal vhodné pozadí, někdy sladí dokonce i barvu výstavního vodítka. K tmavému psu patří světlé pozadí, ke světlému naopak tmavší. Vždy se snažte, aby pes vaší barevnou kombinací získal na kráse. Chce to ovšem také trochu estetického cítění a výtvarného vkusu majitele. Je zbytečné bát se barev, pokud ladí ke vzhledu psa a typu plemene. Nevhodné jsou křiklavé různobarevné vzory, v nichž pes mizí jako v Bermudském trojúhelníku. Neméně důležitým faktorem je společenská úroveň akce, na které psa předvádíte. Něco jiného je oblastní výstava pořádaná venku na kynologickém cvičišti za dálnicí a něco jiného prestižní soutěž šampion šampionů nebo přehlídka speciálně pozvaných vítězů, kde posuzuje pánská část poroty ve smokingu a dámy ve velké večerní! Doporučuji vám navštívit webové stránky amerických i jiných profesionálních handlerů. Ti jsou většinou čítankovou ukázkou správně upravených průvodců výstavního psa včetně vyjádření prestižnosti akce. 

Obuv
Vhodná obuv vystavovatele je stejně důležitá jako kvalita výstavního vodítka. Boty by měly být pohodlné, leč bezpečné, s neklouzavou podrážkou, neměly by vrzat a nepříjemně páchnout po eventuálním chemickém ošetření. Podpatek, pokud na botách nějaký je, by měl být nízký s měkčí podrážkou. Ideální je například klínek, u dámských bot je doporučován vždy alespoň pásek přes nárt pro bezpečný pocit při chůzi. V posledních letech se mi na finálové soutěže do výstavních hal osvědčily boty určené profesionálním tanečníkům (lodičky – standardky nebo latinky – s otevřenou špičkou a páskem přes nárt). Kvalita obuvi s neklouzavou koženou podrážkou (nechodí se v ní ven!) a zdravotně odpruženou kostrou boty je samozřejmě obsažena v ceně, ale odměnou je bezpečnost každého nášlapu, měkkost boty od prvního okamžiku a jistota, s jakou se lze pohybovat i v elegantně vyhlížející botce (inspirujte se například na www.henzely.cz). Na podpatky patří takzvané chrániče, což jsou průhledné pryžové návleky, díky kterým se nemusíte bát, že svému psíkovi za pohybu nechtěně ublížíte.

Čeho se dobrý vystavovatel v rámci oděvu a obutí vyvaruje?
Bot s tenkým vysokým podpatkem nebo s klouzavou podrážkou (pokud nevíte, jaký podklad vás na výstavě čeká, vezměte si sebou raději dvojí obutí - do haly a na ven), pantoflíčků s volnou patou, lodiček s tvrdým byť nízkým podpatkem, těžkých bot z hrubé kůže, různých pantoflí a vietnamek. Z oblečení vystavovatel nepoužije vlající plášť nebo dlouhou košili, příliš širokou sukni, vlající šaty z lehkého materiálu, příliš úzké kalhoty ani kraťoučkou minisukni ve které se nelze kloudně ohnout, pletený svetr s velkými oky, dlouhý ozdobný přívěsek na krk. Zrádné jsou kalhoty s nízkým pasem v kombinaci s krátkým tričkem, které při vystavení psa na zemi mohou nevhodně odhalit bederní partii vystavovatele (nebo nedej Bože žertovné či řvavě barevné spodní prádlo!). Stejně pozorné musí být vystavovatelky v šatech či kratších sukních při předvádění psa například na vyvýšeném pódiu a ve chvíli, kdy si ke psu místo zakleknutí jen přidřepnou!  Nestřežený okamžik se může snadno stát zdrojem zábavy pro široké publikum.

Horké počasí na výstavě
Začne-li se vám brzy ráno rýsovat vidina vystavování v hale za úmorně horkého počasí bez naděje na závan čerstvého vzduchu, udělejte rovnou preventivní opatření. Ve výbavě vám nesmí chybět dostatek vody pro psa a to nejen vody k pití, ale také k ochlazení pečeného zvířátka. Psa dostatečně vyvenčete již zrána, kdy sluníčko ještě tolik nepřipaluje. Do auta sebou vezměte vlhký hadřík v sáčku, abyste mohli cestou psíka osvěžit otřením nosu, tlamičky a ochlazením tlapek. Na výstavě si vyhledejte strategické místo ve stínu, není-li to možné, použijte k zastínění deštník, který bezpochyby pokaždé vozíte sebou právě pro tyto účely. Mnozí vystavovatelé vozí na venkovní vlastní lehké kempinkové stany. Psík musí mít přístup k vodě. Bude-li mu vedro, je výhodnější projít se s ním po zastíněném místě venku, než jej chladit vodou pod deštníkem. Ve stínu psa držte až do poslední chvíle před vystavováním a po předvedení mu opět najděte co nejchladnější  místo.

Sluníčko ve výstavním kruhu
O horku jsem se zmínila, dovedete ho zmírnit. Ale co přímé sluníčko při předvádění ve výstavním kruhu? Šikovný vystavovatel si opět ví rady. Ihned od nástupu do kruhu se snaží najít si tak výhodnou pozici, aby mohl udělat psu co nejvíce stínu svým vlastním tělem, ne-li stát ve stínu i se psem. Díky tomu, že stín člověka je dostatečně velký aby ochránil malého číňánka, není to žádný problém. Stínit můžete svému psíkovi pochopitelně ve chvíli, kdy rozhodčí posuzuje jiné psy. Věřím, že nikoho nenapadne postavit se v rámci stínění svého miláčka rozhodčímu "do obrazu" nebo překážet v pohybu ostatním. V kruhu stále sledujte vývoj situace a je-li to možné, přestavte svého psa i na jiné, více stíněné místo. Nikdo se proto na vás zlobit nebude. Ovšem nezapomeňte, že váš psík má být stále rozhodčímu na očích. Rozumní posuzovatelé jsou v enormních vedrech ke psům maximálně ohleduplní a organizací své práce vám mnohdy velice pomohou.

Venčení
Dobře vyvenčit psa až na výstavě bývá někdy problematické. Mohla bych o tom díky své Gessi psát romány. Proto vám doporučuji raději zastavit o něco dřív, než dojedete na výstaviště a nechat psa vykonat potřebu v běžném prostředí. Pokud vám ale nic jiného než areál výstaviště nezbývá, pak snad nemusím zdůrazňovat, že nosit sebou v kapse neprodyšný sáček, buničinu nebo noviny a použité je pak uklidit do koše by mělo být naprosto běžné. Neuklizené psí hromádky jsou opravdu hroznou vizitkou malé kulturnosti a nedostatečné vychovanosti lidí. Naštěstí mají psi stále častěji k dispozici speciálně vyhrazená místa. Na některých výstavách se ale nedohledáte a ač neradi, musíte využít cokoliv, co se vám namane. I kdybyste měli s venčením jakékoliv problémy, pes se prostě před vystavováním vyvenčit musí! Osobně bych majitele, jemuž se v kruhu, lezouc hrůzou v podřepu bez předchozího vyvenčení počurá pes nebo se se zoufalstvím v očích vykaká fenka, nepustila drahnou dobu na WC, aby si zkusil jaké to je :)). Považuji to stran majitele za neodpustitelný prohřešek a trestuhodné trápení zvířete. Na druhou stranu je také nekolegiální jednání majitele, který nechá svého psa či fenu bez mrknutí oka vyvenčit na koberec v některém ze sousedních kruhů (v tom svém přece bude vystavovat, že?!), protože jinde by se mu psík umazal! 

Příští týden - Lekce 8: Výstavní taktika - 2. díl